+420 608 657 281
Chcete zákazníkům umožnit, aby si sami zvolili rozměry, materiál, barvy nebo doplňky a získali odpovídající nabídku bez zdlouhavého domlouvání? Webový konfigurátor dokáže výběr produktu výrazně zjednodušit. Aby ale přinesl skutečný užitek zákazníkům i firmě, potřebuje promyšlenou logiku, správná produktová data a intuitivní ovládání. Při vývoji 2D a 3D konfigurátorů proto záleží nejen na vizuálním zpracování, ale především na tom, jak celý nástroj funguje.
Vývoj webového konfigurátoru začíná analýzou potřeb a pokračuje návrhem produktových pravidel, uživatelského rozhraní, programováním a testováním až po spuštění. V tomto článku si jednotlivé fáze podrobně představíme. Vysvětlíme také rozdíly mezi typy konfigurátorů, faktory ovlivňující cenu vývoje a nejčastější chyby, kterým se při realizaci vyplatí předejít.
Co je webový konfigurátor a kdy se jeho vývoj vyplatí?
Webový konfigurátor je interaktivní nástroj, který uživatelům umožňuje sestavit produkt nebo službu podle vlastních požadavků. Zákazník postupně vybírá dostupné parametry, zatímco systém kontroluje jejich kombinace, případně upravuje vizualizaci a přepočítává cenu. Výsledkem může být nezávazná poptávka, objednávka nebo technické zadání pro výrobu.
S konfigurátory se setkáme například u nábytku, pergol, oken, vrat, tiskovin nebo průmyslových zařízení. Využití ale nacházejí také u služeb, kde si zákazník může sestavit balíček funkcí, zvolit rozsah realizace nebo spočítat orientační cenu. Jejich přínos nespočívá pouze v personalizaci nabídky. Správně navržený konfigurátor pomáhá zefektivnit obchodní procesy:
Zjednodušuje výběr produktu – Zákazník vidí dostupné možnosti a jejich vzájemné souvislosti
Omezuje chyby v objednávkách – Systém nedovolí vybrat nepovolené kombinace parametrů
Automatizuje cenové kalkulace – Cena se může měnit podle rozměrů, materiálů, příslušenství nebo množství
Zrychluje zpracování poptávek – Obchodník získá konkrétní zadání bez opakovaného doplňování informací
Usnadňuje předávání dat – Vybraná konfigurace může automaticky pokračovat do CRM, ERP nebo výrobního systému
Ne každá firma však konfigurátor potřebuje. U produktů s několika pevně danými variantami může stačit běžný e-shop na míru od našich specialistů z Expert Dev nebo jednoduchý formulář. Největší smysl má konfigurátor tam, kde se opakují podobné poptávky, jednotlivé parametry se vzájemně ovlivňují a jejich výběr lze popsat jednoznačnými pravidly. Například výrobce pergol může prostřednictvím konfigurátoru nabídnout volbu rozměrů, konstrukce, zastřešení, barev a doplňků. Zákazník přitom nemusí znát technická omezení jednotlivých variant. Systém ho provede výběrem a nabídne pouze realizovatelné kombinace, případně upozorní na nutnost individuálního posouzení.
Jaké typy webových konfigurátorů existují?
Před zahájením vývoje je potřeba určit, jakou úlohu má konfigurátor plnit. Jiný rozsah funkcí potřebuje nástroj pro získávání poptávek a jiný řešení, které zákazníkovi vypočítá konečnou cenu, přijme platbu a předá výrobní podklady. Podle způsobu využití můžeme rozlišit tři základní varianty, které se mohou případně překrývat. Pokročilý konfigurátor může současně přijímat objednávky, vytvářet cenové nabídky a připravovat výrobní dokumentaci. Důležité je však určit požadované výstupy již při zadání projektu.
Poptávkový konfigurátor - pomáhá zákazníkovi specifikovat požadavky a odeslat nezávaznou poptávku. Výstup obsahuje vybrané parametry, kontaktní údaje a případně orientační cenu. Hodí se zejména pro zakázkovou výrobu, kde konečné nacenění vyžaduje odborné posouzení.
Objednávkový konfigurátor - umožňuje sestavit produkt s přesně vypočítanou cenou a dokončit nákup. Musí proto zohledňovat platné ceníky, dostupnost, dopravu, daňové podmínky a návaznost na objednávkový proces.
Výrobní konfigurátor - předává kromě obchodních informací také technické parametry pro realizaci. Může například vytvořit kusovník, výrobní zadání nebo podklady pro další interní systém.
Jednoduchý webový konfigurátor vs. pravidlové řešení na míru
Jednoduchý konfigurátor zpravidla pracuje s omezeným počtem voleb a přímočarou cenovou logikou. Zákazník například vybere velikost produktu, barvu a jeden z dostupných doplňků. Výsledná cena vznikne přičtením jednotlivých příplatků. Složitější produkty vyžadují pravidlový konfigurátor, který kontroluje závislosti mezi parametry. Výběr jedné možnosti může ovlivnit dostupnost dalších variant, výslednou cenu nebo požadovanou technologii výroby.
Představme si modelový příklad konfigurace pergoly. Při zvolení větší šířky může systém vyžadovat pevnější konstrukci. Jiný typ zastřešení zase nemusí být kompatibilní s vybraným způsobem montáže. Konfigurátor musí tyto vztahy automaticky vyhodnotit a zákazníkovi nabídnout odpovídající řešení. Pokročilejší logika bývá součástí webových aplikací na míru, které kromě samotné konfigurace řeší také ukládání dat, uživatelské role, správu ceníků a komunikaci s dalšími systémy.
Kdy zvolit 2D a kdy 3D konfigurátor?
Rozdíl mezi 2D a 3D konfigurátorem spočívá především ve způsobu vizualizace produktu. Obě varianty mohou využívat stejně pokročilou cenovou a pravidlovou logiku. 2D konfigurátor zobrazuje produkt prostřednictvím obrázků, vrstev, technických náhledů nebo plošných schémat. Hodí se například pro tiskoviny, dveře, obaly nebo produkty, u kterých zákazník potřebuje především vidět barvu, rozložení prvků a rozměry.
3D konfigurátor umožňuje prohlížet prostorový model z různých úhlů, měnit jeho vlastnosti a sledovat výslednou podobu produktu. Uplatní se zejména u nábytku, pergol, kuchyní nebo modulárních sestav, kde je prostorové uspořádání důležité pro rozhodnutí o nákupu. Kvalitní 3D vizualizace může zákazníkovi pomoci lépe pochopit proporce i kombinace použitých materiálů. Výběr by měl vycházet z potřeb uživatelů, nikoliv pouze z vizuální atraktivity. Pokud zákazník potřebuje hlavně zadat technické parametry a získat cenu, může 2D řešení plně dostačovat. Prostorová vizualizace dává větší smysl tam, kde pomáhá odstranit nejistotu ohledně vzhledu výsledného produktu.
Jak probíhá vývoj webového konfigurátoru krok za krokem?
Vývoj konfigurátoru není pouze otázkou naprogramování uživatelského rozhraní. Důležité je převést obchodní a výrobní procesy do systému, který dokáže správně pracovat s parametry, cenami a výstupy. Celý postup lze rozdělit do sedmi navazujících fází. Jejich rozsah závisí na složitosti produktu, počtu variant, potřebných integracích a požadované úrovni automatizace.
1) Analýza potřeb a stanovení cílů
Prvním krokem je zjistit, proč má konfigurátor vzniknout a jaký problém má řešit. Může jít o vysoký počet neúplných poptávek, zdlouhavé naceňování, časté chyby v objednávkách nebo potřebu nabídnout zákazníkům přehlednější způsob výběru. Do analýzy je vhodné zapojit obchodní tým, produktové specialisty a případně také pracovníky výroby. Právě oni znají výjimky a omezení, která nemusí být z běžného produktového katalogu patrná. V této fázi se vyjasňují zejména následující otázky:
Kdo bude konfigurátor používat a jaké informace potřebuje?
Jaké produkty, varianty a cenové podmínky musí systém podporovat?
Má zákazník získat orientační nabídku, nebo dokončit objednávku?
Které činnosti má konfigurátor automatizovat?
Podle jakých ukazatelů budeme hodnotit jeho přínos?
Výsledkem analýzy je funkční zadání s vymezením rozsahu, priorit a očekávaných výstupů. Součástí může být také návrh první použitelné verze neboli MVP, která obsahuje pouze funkce nezbytné pro splnění hlavního cíle.
2) Příprava produktových dat a konfiguračních pravidel
Produktová data tvoří základ celého konfigurátoru. Před programováním je potřeba zmapovat všechny dostupné varianty, jejich vlastnosti, cenové vazby a případná omezení. Pokud jsou informace rozdělené mezi tabulky, interní systémy a jednotlivé zaměstnance, musí se nejprve sjednotit. Datový model by měl definovat jednotlivé produkty, jejich atributy a vztahy. Konfigurační pravidla následně určují, které kombinace jsou povolené a jak ovlivňují cenu nebo výsledný produkt.
